Vítejte!

Vítejte u Pecky!


Srdečně zdravím všechny čtenáře, nové i staré známé, kteří zabloudili na tyto povídkové stránky. Naleznete zde překlady Vašich oblíbených dobrodružství, romancí, dramat a snad třeba i komedií z Vašich oblíbených světů, které pro Vás zhotovují Pecka, čili já, a drahá kolegyně Chilli.

V tuto chvíli přijímáme návrhy k překladům kratších příběhů všech rozšířenějších fandomů. Komentáře a podpora samozřejmě potěší. Tyto stránky fungují pro Vás, tak se o ně neváhejte podělit třeba se všemi, koho by mohly zajímat, a již brzy nashle u dalších z příběhů!

Vaše Pecka a Chilli

pátek 17. ledna 2014

1. kapitola MN

První krátká kapitola k Motákův návrat přeložena. Hezky se bavte, a zanechte komentáře, co vy na to ;)
Vaše Pecka :)
Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři, Zobí ulice, mohli s hrdostí říct, že byli naprosto dokonalou rodinou. Pan Vernon Dursley byl ředitelem úspěšné firmy na výrobu vrtaček Grunnings. Paní Petunie Dursleyová udržovala dům v neposkvrněném stavu, ačkoliv v takovém sousedství to bylo běžné. Jejich syn Dudley byl, alespoň podle nich, vidinou dokonalosti. Nicméně to nebyla práce pana Dursleyho, dům paní Dursleyové, nebo jejich syn, díky čemuž byli na Zobí ulici oblíbení: byl to jejich synovec Harry James Potter.

Harry Potter byl neobvyklý chlapec. Když mu bylo 15 měsíců, vlastní rodiče jej dali jeho tetě a strýci s tím, že ho nechtějí, že pro ně není dost dobrý. Tohle samotné stačilo na to, aby si Potterovi vysloužili nenávist obyvatel Zobí ulice, ale to nebylo všechno.
Už jako malý si Harry Potter uložil za cíl dokázat svým rodičům, že se mýlili. Ve škole mladý Harry dostával samé jedničky, pilně se učil, odevzdával úkoly včas a dokonce pomáhal mladším dětem. Jeho učitelé říkali, že je velmi milý a neměli vůči němu žádné výhrady.
Krom toho, i když mu bylo jenom deset, Harry Potter pomáhal v sousedství, jak jen mohl: sekal trávu, plel a zaléval květinové záhonky, myl auta – všechno, co jeho sousedé potřebovali, udělal bez řečí. Rovněž hodně pomáhal svojí tetě v domácnosti, dokonce vypomáhal i s vařením. Paní Dursleyová se často chlubila dámě z domu číslo šest těmi vynikajícími jablečnými záviny, které její synovec onehdy upekl.
Díky všem těmto věcem obyvatelé Zobí ulice pohrdali Potterovými a měli v oblibě Dursleyovi: jestliže vychovali tak báječného chlapce, museli být skvělí rodiče.
Navzdory veškeré té chvále ale Dursleyovi věděli, že jejich synovec je jiný: zdálo se, že se kolem něj vždy dějí podivné věci. Jako tehdy když malá Sally Davisová utíkala před výstavním buldokem pána z domu číslo jedenáct, a nedaleký hydrant znenadání vytryskl velké množství vody na toho psa a zahnal ho na útěk s ocasem mezi nohama.
Potom tu taky byly Harryho vlasy: rostly rychleji než plevel, který každý den vytrhával ze záhonků své tety. Třebaže jejich sousedé tyhle věci připisovali náhodám, nehodám nebo šálení smyslů, Harry i Dursleyovi věděli, že se něco děje.
Potkáváme Harryho a Dursleyovi na jejich každoročním výletu do zoo na oslavu Dudleyho narozenin. Pan a paní Dursleyovi Dudleyho obskakovali, zatímco on a jeho kamarád Piers Polkiss se nudili k smrti. Harry mezitím přemýšlel o tom cizím pánovi, kterého potkal na odchodu z toalet ve zdejší restauraci. Byl malý a plešatý, měl bílé vousy a na sobě divné zelené šaty.
Jakmile uviděl Harryho, vypískl a začal mu třást rukou. Pak se na chlapce ale zadíval pozorněji, rychle ho pustil, omluvil se a během mrknutí oka odešel. Když si ho zkoušel Harry prohlédnout, zjistil, že je pryč úplně a beze stopy.
Harry si nad ním stále lámal hlavu, když vešli do pavilonu plazů. Z jeho myšlenek jej vytrhl strýc svým ťukáním na sklo, za nímž byl velký hroznýš královský. Had nejspíše spal, takže Harryho strýc a Dudley znuděně odešli. Harrymu bylo hada líto – neustále ho někdo vyrušoval, zatímco se snažil spát…
Najednou had zvedl hlavu a mrkl. Chvilku Harrymu trvalo, než celý překvapený mrkl oplátkou.
Dívaje se na Vernona a Dudleyho, had řekl: „Takoví tu jsou často.“
Příliš v šoku, aby odpověděl mluvícímu hadovi, Harry téměř přeslechl někoho zakřičet: „DUDLEY, PANE DURSLEY, POJĎTE RYCHLE! TO BYSTE NEVĚŘILI, CO TEN HAD DĚLÁ!“
„Uhni mi z cesty, Harry!“ křikl Dudley a odstrčil ho stranou. Tvrdě dopadaje na podlahu, Harry na něj zlostně zazíral a chystal se odpovědět, když v tom Dudley a Piers odskočili od skla, jako kdyby zmizelo.
Hroznýš vyklouzl ze svého vězení, dolů na podlahu a ven z budovy, přičemž zasyčel Dík na cestě ven. Všichni tři Dursleyovi a Piers byli příliš šokovaní několik dalších okamžiků, aby mohli reagovat, načež z pavilonu plazů urychleně vyběhli ven.
Harry postřehl, že jeho teta a strýc mu věnovali rychlé pohledy, ale Dudley a Piers byli příliš vyděšení na to, aby si toho také všimli.
Ve chvíli, kdy se dostali zpět domů, teta Petunie pospíchala nalít strýci velkou brandy, zatímco Harry vyběhl k sobě do pokoje. Usadil se na postel a přemýšlel, rozhlížeje se kolem. Jeho stěny byly rámovány policemi s knihami a viselo na nich několik z jeho nejlepších diplomů a ocenění.
Hadi nemluví a skla jen tak nemizí samy od sebe. Teď měl Harry důkaz, že se kolem něj dějí zvláštní věci, a byl rozhodnutý tomu všemu přijít na kloub. Neměl ani tušení, že odpověď dorazí jen o pár týdnů později – a není to odpověď, kterou by zrovna čekal.
V pondělí týden před Harryho narozeninami jeho příbuzní snídali a Harry šel pro poštu. Zvedl psaní ze země a začal je prohlížet. Přišel dopis od tety Marge, sestry jeho strýce, účet a dopis pro Harryho. Na obálce bylo napsáno:
Pan Harry Potter
Nejmenší ložnice v domě
Zobí ulice 4
Kvikálkov
Surrey

11 komentářů:

  1. Harry jako moták oblíbený Dursleyovými i okolím? To je slibný začátek, tím spíš, že Potterovi z toho nevycházejí dobře.
    Díky.
    denice

    OdpovědětVymazat
  2. wau! vypadá to fakt zajímavě a netradičně tady není Harry nenáviděný Dursleovými... trochu změna oproti Twentyone days, kterou se snažím v Aj rozlouskat, kde ho Dursleovi málem svým zacházením několikrát zabili...
    překlad se mi nezdál vůbec krkolomný (teda aspoń jsem si nevšimla) takže musím předat svou hlubokou poklonu, jakožto špatný angličtinář

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, moc děkuji za překlad.... I za další kapitolu k Vaj.... Budu se těšit na pokračování...:)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc povedený překlad. Je to hodně zajímavé téma, je to asi jediná povídka kterou znám ve které není Harry nenáviděn a týrán. Těším se na pokračování.
    Misha

    OdpovědětVymazat
  5. Velice zajímaví začátek. Potterovy, kteří dali dítě za předpokladu, že je moták pryč? Takový námět jsem ještě nečetla a jsem tedy velice zvědavá jak to bude pokračovat. Jaké budou reakce od jeho biologické rodiny? Ví vůbec o tom, že mmá bratra? Jaký bude bratr? Velice se těším na další kapitolu. Děkuji za překlad, velice si toho vážím neboť anglicky neumím ani slovo.

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj super povídka zajímavý průběh ohledně originálu ale ještě lepší překlad ;-) jsi jeden z mála autorů co ještě píšou a tedka už překládají ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá kapitola. Těším se, jak to bude pokračovat. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj, tak jsem přešla na originál a jsem už u 33 kapitole. Nevím, proč jste si povídku vybrali, ale je to o ničem. Harry a Daniel jsou dvojčata, ale všechno ostatní je úplně stejné jako v knihách, takže je to dost snadné uhodnout, co se v originálu píše, doufám, že konec povídky budou mít jiný průběh, mimochodem jsem u 33 a jsme v Harryho čtvrtém ročníku, kapitoly jsou krátké.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poviedka bola vybraná na základe návrhov čitateľov, z ktorých sme vylúčili nedokončené diela a autorov, ktorý odmietli reagovať (chýbajúce povolenia), alebo boli poviedky príliš dlhé.
      Z výberu, ktorý bol poskytnutý tak zostalo veľmi málo kandidátov, medzi nimi aj táto poviedka.
      Ocenili by sme, keby sa nabudúce v komentároch neobjavili žiadne spoilery. Poviedky sú prekladané pre ľudí, ktorí nedisponujú dostatočnou znalosťou Anglického jazyka a nemôžu si naplno užiť originál. S pozdravom Chilli

      Vymazat
  9. Ahojte,
    bude poviedka pokračovať s prekladom? Zaujala ma to, veľmi by som chcela vedieť ako to bude pokračovať :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj, povídka asi pokračovat nebude že? Škoda...

    OdpovědětVymazat